... a ranní kávu si dávám nezvykle brzy... Ne že bych nemohla spát, ale přeci jem chci ještě za denního světla omrknout obsah kufru a podívat se po bytě, co jsem opomněla přibalit. To vše za tónů DM, od včerejška mi v hlavě zní neuvěřitelně optimistická Nothing To Fear (díky, J. :)).
S váhou kufru jsem se dostala na skvělých 12 kilo, navíc batoh taky nemá úplně vyčerpanou kapacitu. Trochu se děsím chvíle, kdy za sebou zamknu dveře - fakt jsem nic nezapomněla? Rozhodně ale neodcházím s kompletně připravenými věcmi, v práci jsem zapomněla pracně sepsaný seznam barů, tržišť a jiných milých finančních sosáků. Ano, a ještě musím vyzvednout antibiotika, která snad zase přivezu domů. Chtěla jsem taky napsat do Koktejlu, jestli by mi neotiskli nějaký cestovatelský článek... Ale to je snad už poslední věc, kterou jsem nechala na poslední chvíli.
Jen tak mimochodem, čili by the way :), včera konečně napsali z ambasády z DC, že vstup do White House není zatím potvrzený, což mě trochu zaskočilo. Myslela jsem, že takhle pár dní předem už to mají vyřešené... Tak snad nám to vyjde.
Káva dopita, je čas jít... Příští řádky budu nejspíš klepat na notebooku v Madridu.
2024 ©