Třetí den bývá odpočinkový. A kde jinde v New York City odpočívat než v parku u vody?
Po náročném včerejšku, kdy jsme do postele zapluly hodně po půlnoci, a s vědomím, že další noc nebudeme skoro spát, bylo v plánu lenošení u bazénu. Dopoledne jsme chvilku uklízely, abychom se v pokoji vůbec mohly hnout, pořešily jsme zaplacení ubytování, potkaly se s paní domácí Lucchianou, která byla samý úsměv, a kolem jedné jsme se konečně vyhrabaly. Sbalily jsme plavky, ručníky, opalovací krém a přesunuly se jednu stanici metrem na 110th St., která je přímo na hranici parku. Mrkly jsme na ceduli, určily směr, kudy k bazénu a zas jsme si užívaly tu neskutečnou pohodu a klid, která takhle usprostřed Manhattanu panuje.
Před vstupem do bazénu nás stopli s otázkou, jestli máme "lák". Až z druhé věty jsem pochopila, že se ptá na visací zámek. (Mimochodem, začala jsem pochybovat, jestli vůbec umím anglicky... Zas jsem se uklidnila, až když se k nám do hotelu nastěhovali Britové a vyslechla jsem na chodbě jejich rozhovor.) "Lák" měli v obchůdku přes silnici, vytasila jsme každá pět dolarů a máme zas další suvenýr :)
Druhý pokus o vstup do bazénu už byl tedy a úspěšný a potvrdilo se i očekávání, že se neplatí žádné vstupné (ostatně jako na mnoha dalších místech a akcích). Pán nás jen upozornil, že máme pár minut, tak ať si to koukáme užít. Bylo totiž za deset dvě a od tří do čtyř mají přestávku, takže vyženou všechny lidi ven. Zázemí bylo docela čisté, lidí celkem dost a bělochy bys spočítal na prstech jedné ruky. My dvě s J., nějaké tři vybledlé kusy by se ještě možná našly. Podivné ovšem bylo, že se v převlíkárně nikdo nesvlíknul. Všichny dámy přišly v plavkách a v mokrých plavkách zase odcházely. Naše bílá holá pozadí asi byla celkem raritou.
Voda tedy nebyla nejteplejší, ale když už jsme se v ní chvíli cachtaly, bylo to fajn osvěžení. Hodinka utekla strašně rychle, sedm plavčíků rozmístěných kolem bazénu začalo pískat na píšťalky a černočerné davy se vzedmuly z vody. Na oběd jsme zašly do Subway, kde mi pán nerozuměl, že chceme dvě "kofí". Až po několika větách řekl, že ahá, "káóóóófí". Já se snad naučím znakovou řeč. Když jsme naši objednávku nakonec vykomunikovaly, pán se smutně přiznal, že kafe došlo. Ukázal mi půl kelímku s černou vodou, že nám dá zbytek, co vyšťoural z konve, zadarmo.
Když jsme napůl sluply půlmetrovou bagetu Bufallo Chicken, šly jsme se ještě vycachtat do bazénu. Na břehu jsme pak určily bojový plán na New York Pass, pokusily se udělat pár fotek mým brutálně blbým mobilem HTC a kolem půl šesté jsme se vydaly domů, abychom se připravily na noční jízdu do DC.
2024 ©