Den 8: Poklady královské čtvrti NYC

Splnění malého depešáckého snu. Unisphere na vlastní oči. Božská pizza v devět večer v Dejvákově. Noční Empire State. Zážitky se kupí neuvěřitelným tempem. Jaká je vůbec duševní kapacita na takovýhle příval informací a emocí? Po týdnu máme pocit, že už to snad nejde vstřebávat.

Včerejší cestu do Queensu jsme si zopakovaly s pěkným úlovkem. Unisphere už je vidět z metra ze stanice 111th St, nejblíže je ale stanice Mets-Willets Point. Globus je skutečně obří, přes léto je to ráj pro děti, protože Unisphere slouží jako velká fontána. Nastudovaly jsme fotky ze SOTU a cvakly se v přibližně stejných pozicích. Atmosféru tedy trochu kazila vyřvávající hudba ze zmrzlinářského auta a vřískající děti, ovšem na vzpomínkách nám to nic neubírá.

Zkusily jsme najít další místa, kde fotky ze SOTU vznikly, ale tady už musíme přiznat porážku (alespoň dočasnou). V Science Hall se sice snažili a brejlili na snímky, ale kosmonauta a plátno se Zemí nikdo neidentifikoval.

Bylo strašné parno, ale než jsme se vydaly na zpáteční cestu, daly jsme si v malé kavárničce kafe a koblihu s dírou. Paní zahalekala Buenos tardes a bylo jasné, že mezi hosty jsme byly určitě jediné turistky. Dva obrovské kelímky kafe a kobliha za 4,50... Kafe bylo rozhodně to z lepších, které jsme tu ochutnaly... Po tomhle už si u McDonalda kafe nebudu moct nikdy dát.

Na Manhatannu jsme se trochu prošly po Downtown, koupily si neuvěřitelně naleštěné jabko a pomalu dokroužily k Jewish Heritage Museum, kde od 6:30 promítali Allenův Manhattan. Měly jsme ještě chvilku omrknout samotné muzeum a kolem šesté už jsme šly do sálu, který se během půlhodiny zaplnil skoro do posledního místečka. Publikum na film reagovalo úžasně, jedinou vadou zas byla přehnaná klimatizace. Zmrzlé jsme po promítání proběhly chodbou do „restrooms“, kde jsem si pod sušákem rukou ohřívala zmrzlé končetiny. Do kasičky u východu z muzea jsme stále zmrzlýma rukama nacpaly pár dolarů a vyběhly ven. S tímhle se rýmy zbavím až koncem července.

Celkově se ale ochladilo, proto jsme se rozhodly před noční prohlídkou Empire State Building sjet pro teplejší oblečení. Po cestě jsme se ještě zastavily v už vyzkoušené pizzérii v Dejvákově. Bylo těsně před zavíračkou, tak jsme kromě objednané pizzy dostaly dva bonusové kousky zadarmo. Nevěřícně jsem koukala na dvě krabice a pytel, které nám podali přes pult. S horkýma krabicema jsme utíkaly do metra, něco jsme snědly v pokoji a zas uháněly na metro směr centrum.

Noční prohlídkou Empire State Building jsme aktivovaly sedmidenní NYC pass. Cestou na observatoř v 86. patře jsme prošly složitým bludištěm chodeb a nakonec jsme vyjely nahoru superrychlým výtahem. Na ochozu strašně foukalo, kolem zábradlí se mačkaly mraky lidí, ale zážitek to rozhodně byl. Potkaly jsme dokonce dva Čechy, ale na naše rozesmáté ahoooj nám ani neodpověděli a jen tak divně koukli. Dole na ulici na nás padla únava, takže jsme byly celkem rády, když nás metro kolem druhé ráno vyklopilo na naší ulici.