Že najít ubytování nebude snadné, bylo jasné hned od začátku. Pod dojmem rychle objeveného levného bydlení v Londýně jsem ovšem měla trochu zkreslené představy o ceně. Až po mnoha už téměř zoufalých hodinách strávených u monitoru jsem pochopila, že tohle je prostě New York City. Město oplývající superlativy a já malý Evropan z pod Krušných hor to musím přijmout.
Už ani nevím, kde jsem začala hledat. Všechny cesty ovšem zřejmě vedou na hostelbookers.com nebo na booking.com. Moje hlavní mylná představa spočívala v tom, že půjde sehnat ubytování kolem 30 dolarů za noc. Pokud jsme ovšem nechtěly sdílet pokoj s dalšími deseti turisty, musela jsem s cenou nahoru. V záchvatu radosti a paniky zároveň (že už nic lepšího neseženu) jsem zarezervovala pokoj v hotelu na Broadwayi (101st Street). To už jsem se smířila s částkou o dost převyšující původní představu. Naštěstí mi nějakým omylem nestrhli zálohu za první noc (což trochu vzbudilo mé podezření) a další den jsem se dopátrala, že mají jen dvoutýdenní pobyty. Taky jsem lehce znejistěla, když jsem se dočetla, že téměř 15% daň není v ceně... Na e-mail mi nikdo neodpověděl, tak jsem rezervaci zrušila a hledání mohlo pokračovat dál.
Po několika dalších hodinách jsem vyseparovala hostely v New Jersey, v Harlemu a v Brooklynu. Cena stejná, vybavení víceméně taky, každý ale v jiné části města, respektive i mimo město. The Beautiful Brownstone v Brooklynu vypadal dobře, ale vypadalo to na samé píďa pokoje. Ne že bychom si tak moc vybíraly, ale to bylo opravdu moc. New Jersey přeci jen není New York, je to sice pouze přes řeku co by kamenem dohodil, ale moc se mi tam nechtělo. Takže nám zbyl Harlem.
Ze 101. ulice jsme se tedy zatím papírově přesunuly do Central Park Inn, kterému šéfuje jistý Dave. Vyměnili jsme si několik milých e-mailů, domluvili zálohu, kterou jsem přes PayPal zaplatila, a čekala jsem na potvrzení. Přišla jedna věta plná překlepů, z které nebylo jasné, kdo má co komu potvrdit. Spoléhala jsem na recenze hostů, kteří pana domácího ve většině případů chválili za skvělý přístup a přívětivé jednání. Po dvou týdnech a třetím e-mailu jsem až dneska nabyla jistoty, že pokojíček někde za velkou louží na nás opravdu čeká. Na těch dvacet nocí bude snad příjemným útočištěm.
Další položka ze seznamu „Nutné zařídit“ je tedy vyřešená. Ve vlaku a o jiných vzácných volných chvílích teď pročítám průvodce z řady Lonely Planet. Dobrodružství pokračuje.
2024 © 