Ráno jsme vstávali poměrně brzy, abychom se stihli dostat na vlak pod kanálem, ale trochu se nám odjezd opozdil, když jsme čekali na osazenstvo jednoho pokoje, který zaspal a probral se v okmažik odjezdu autobusu. Plánovaný vlak nám nakonec ujel, takže jsme poměrně dlouho čekali na jiný. Při čekání se jednomu chlapečkovi ze základky přihodila na záchodě podivná nehoda, kterou jsme nikdo nepochopil, každopádně výsledkem byly připosrané kalhoty a děsný zápach v celém autobusu. Po naložení na vlak jeden ze statečných řidičů kalhoty hodil do igelitky a tu nacpal do kufru. Dost jsme si oddechli. Jinak dojem z cesty nemám nijak zvláštní, nedrncalo to, žádný velký hluk, zkrátka jsme si tak driftovali.
Když jsme zase po nějaké půlhodince vyjeli ven, přeřídili jsme si všichni hodinky a začali se orientovat na dopravu na levé straně. Cesta do Brightonu byla ještě docela dlouhá, dorazili jsme tam před polednem a nevítalo nás zrovna slunečné počasí. Naštěsí se obloha po chvíli umoudřila a vysvitlo sluníčko. Prošly jsme se po oblázkové pláži, kde jsem si i nakonec smočila nohy, a zašly jsme si na fish&chips. Nejlevnjěší stánek pro turisty asi není ideální místo, kde si tohle jídlo dát, takže jsme z toho byly dost zklamané a kus letěl do koše.
Vydaly jsme se pak na slavné molo s šílenými atrakcemi, kde se nám asi nejvíc líbily lehátka. Tam jsme také našly naši průvodkyni, které neomylně zamířila na zřejmě nejlepší místo na mole. Občas jsme zahlédly, jak nějde vlají naši studenti, všichni zřejmě zas spokojení.
Z mola jsme došli ke královskému paláci, který jsme proběhli poměrně rychle, a pak jsme zas měli rozchod. Tentokrát jsme vzali útokem obchod "vše za 1 libru", poté kavárnu a nakonec jsme se procházkou přes luxusní obchody zase vrátili k pobřeží.
Pak už jen zbývalo dopravit se k rodinám na předměstí Londýna, v části Sutton. Typické obytné předměstí, kde není skoro nic jiného než domy a pár restaurací. Ubytování jsme tedy čekaly lepší, stejně jako jídlo. Ačkoli netrpím na neskromnost, větší chudobinec se těžko představoval. Nejlevnější mražená pizza, sklenička džusu a hybaj do postele. Prohodily jsme pár zdvořilostních frází, srovnaly věci v pokoji a utíkaly jsme do nejbližší hospody. Na výběr byly dvě, očividně obě indické, jedna plná, druhá úplně prázdná, zakže volba byla jasná. Káť si dala Cobra beer, já svůj oblíbený Magners cider. Čísník také prohodil pár milých frází a do půlnoci už jsme byly v pokoji, solidně utahané.
2024 ©