Období: rok 2014

19. 7.  Sobotní ráno nás vítá slunečními paprsky a máme zase až do tmy co dělat. Dopoledne nás ale Řím hned ujistí, že plánovat se moc nedá a že prostě boží cesty jsou nevyzpytatelné. Nakonec jsme ale zvádly snad ještě víc, než jsme původně myslely. číst dál

18. 7. Běhání, zoo, jízda tramvají, zběsilá chůze rozestavěným centrem a nakonec obří pizza v pravé italské, turisticky nezkažené putice. Začínáme také chápat, že v místní dopravě nemá cenu hledat logiku a začínáme se modlit na každé zastávce :) číst dál

17. 7. Budík zvoní v pět, letadlo letí v 11.30. Tedy dost času sbalit věci dvou holek do jednoho kufru, dát si ještě kafe středoevropské velikosti, projet půl Prahy, zbavit se kufru o váze 23 kilo a v klídku dojít k odletové bráně. Všechno šlo až podezřele hladce, jen pánovi na kontrole dokladů jsem omylem ukázala kartičku pojišťovny, za což mi naštěstí nevynadal, ale jen se mile usmál (nojo, trubka jede k móři), podíval se zkoumavě na občanku a šly jsme dál. A tímhle skončil zřejmě na celých deset dní veškerý řád a naše předpoklady se přestaly plnit. číst dál

Toť moje každoroční otázka... Naštěstí se posledních pár let najde vždycky někdo ochotný vyrazit na vlastní pěst někam po světě. Po loňské Depeche Mode tour byl zase čas na nějaké ty památky ve velkém městě ideálně v kombinaci s krátkým koupáním v moři. A jelikož se tímto kritériem značně snižuje počet míst, kam se dá jet, téměř bez váhání jsme se shodli na městě, kam prý vedou všechny cesty. číst dál