8. 2. 2015. Ráno přesně podle předpovědi fouká, sněží, prostě nádhera. Užíváme si aspoň snídani, ta je opravdu anglická, jenom to kafe mi vyloženě nechutná. Po jídle chvíli váháme, ale nakonec v půl desáté vyjíždíme směrem Jizerka a snad kamsi dál.
První část trasy nám prošlápnul osamělý běžkař, ktrého jsme záhy došli, a tak jsme si pak prošlapávali stopu sami. Až na Jizerku to bylo skoro pořád do kopce, ale díky šupinám to jelo parádně. Údol Jizery je nádherný, ale moc jsem se nestíhala kochat. Pořád hodně foukalo, takže když jsme vylezli z lesa na pláň, nebyl to úplně hezký zážitek. Za Jizerkou jsme zas ale zajeli do lesa a pak nastal běžkařskej Václavák. Předjížděli jsme docela dost skupin, navíc byla stopa řízlá jen po naší levý ruce, a tak jsme neustále dávali někomu přednost.
U Kiosku začalo strašně sněžit, takže jsme uháněli, a utekli jsme tomu, počasí se měnilo dost rychle. Poslední kilometry byly zaslouženě z kopce.
V půl třetí už jsme byli v hotelu, dali jsme si kafe (!) a do pěi jsme se váleli. Na půl hodinky jsme potom zalezli do vířivky, kde s náma byly ještě nějaký děti, ale šlo to s nima vydržet. V šest už jsme nastoupili na věčeři, která byla zase božská, maso, maso a zelenina. No a na závěr kus domácí buchty s meruňkama, to jsem si holt neodpustila. Večer ležíme u telky a pijeme další kafíčko.
2024 ©