Dnešní den byl co se týče navštívených míst nabitý na maximum. Přimíchaly jsme se k demonstraci, sedly jsme si do vrtulníku, obepluly Manhattan a celodenní maraton jsme oslavily půlnoční zmrzlinou na Times Square.
Dnešek je poslední den, kdy nám platí NY pas, a tak doháníme, co se dá. Ráno míříme do Guggenheimova muzea. Snažily jsme se vyjet co nejdříve, takže jsme už v celkem nezvyklých 9.30 ťapaly na metro. Cestou od metra k muzeu jsme natrefily na obchod s elektronikou, kde jsme chtěly koupit pořádnou flešku. Nakonec jsme kromě flešky odhcházely s deskou Violator a novými remixy. J. byla radostí bez sebe, mně úsměv trochu kazila představa, že odjedeme z USA, aniž bychom si splnily svůj depešácký sen. Bláznivá fotka před Guggenheimem mi ale náladu zas zvedla (aneb usmívej se, jsi v New Yorku!)
Guggenheimovo muzeum bylo po včerejšku docela zklamání. Kromě jednoho patra byla celá výstava věnovaná dosti experimentálním obrazům japonského umělce. Ne že by to nebylo zajímavé, ale těšila jsem se spíš na známá jména a poněkud stravitelnější umění. V krámku jsme si koupila tašku (ach bože, další...) a velice tradičně jsme vystřelily ven jak z mrazáku. J. si dala párek v rohlíku, mezitím jsem prohodila pár slov s nějakým pánem z newyorské opery. O pár okamžiků později jsme zjistily, že tenhle pán organizuje před muzeem demonstraci na záchranu newyorské opery. Udělala jsem krátké video a mazaly jsme dál.
Z východní části ostrova jsme se přesunuly do té západní, zhruba na úroveň 43th Street, kde je ukotvená obří loď Intrepid a odkud také odplouvají lodě na okružní jízdu kolem Manhattanu. Nejdřív jsme skočily vyzvednout jízdenky na loď a pak jsme šly na Intrepid. Bylo zas ukrutné vedro, tak jsme se těšily, až zapadneme do stínu. Ačkoli by New York pasy měly vyzvednutí lístků urychlit, trvalo to nekonečně dlouho. Opět už tradičně jsme šly nejdřív prozkoumat pítka a záchody. Restrooms v černém nás mile potěšily.
Horní palubu Intrepidu jsme proběhly jen v rychlosti, na letadlech zas tolik zajímavého nebylo. Ještě jsem prosvištěla vnitřkem lodi v nějaké řídící části, J. zatím čekala venku. Sjely jsme pak o patro níž a zapadly do obrovské haly plné různých hejlbátek, věciček na vyzkoušení a prolezení. Pro klukovská srdce učiněný ráj, my jsme si ale to své také našly. Vyfotily jsme se v helikoptéře, na palandách a málem jsme vlezly do leteckého simulátoru. Tam by nám ale bylo asi dost blbě, tak je asi jen dobře, že se J. vyděsila a nešly jsme tam.
V půl páté nám odplouvala loď, tak jsme kolem čtvrté koupily sváču a šly se usadit na místa. Loď to byla obrovská, natřískaná lidmi a měla jeden zásadní nedostatek. Neměli ledové kafe, což je v těchto dnech a v téhle zeměpisné šířce každodenní nutnost. Nakonec jsme dostaly kelímek ledu a dva pidi kelímky kafe, které jsem pracně vynesla na horní palubu. Plavba trvala tři hodiny, z toho jsem první půlhodinu pracně držela otevřené oči, protože na mě padla strašná únava. K Soše svobody jsme pluly už podruhé, takže jsme ani nevstávaly a necvakaly horečně jako ostatní spolucestující. Probrala jsem se až někde na úrovni Queensu, kdy jsem se po palubě i párkrát proběhla a fotila a točila. Výlet byl skvělý, rozhodně to stálo za to, ale byly jsem strašně ztahané, jako bychom ty tři hodiny někde chodily.
K břehu jsme dopluli kolem osmé, koupily jsme v automatu pití (dalo se zaplatit kartou, což jsem teda fakt nikdy neviděla) a vyrazily jsme zas do centra. Jelikož metro nemá v téhle části města moc stanic, došly jsme na Times Square pěšky. J. chtěla prolézt nějaké hračkářství, tak jsme zapadly do několikapatrového obchodu, kde snad měli všechny hračky světa. Mně se nejvíce zamlouvala část "candy shop". Sice jsem si nic nekoupila, ale bavilo mě koukat na nejrůznější tvary bonbonů, čokoládek a jiných tlamolepů. Ve 21.45 nás vyhnali, že zavírají, ale stejně jsme ještě uvízly ve spodním patře, kde se J. fotila s modely aut.
Sladkou tečkou byla zmrzlina z Cold Stone Creamery. J. vsadila na ananasový a borůvkový šejk a na jahodovou zmrzlinu, já zkusila zmrzku s příchutí "cheesecake" s grahamem a ovocem. Narozdíl od minule jsme si zmrzlinové zázraky vyfotily a pohodlně se uvelebily na schodech na Times Square. Měly jsme tam odtud úžasný výhled na rušnou ulici a na nekonečnou záři světel. Kolem půlnoci jsme se zvedly a přecpané zmrzlinou jely na naši 116th Street.
2024 ©