Doteď jsme celkem zanedbávaly východní část Manhattanu, a protože na seznamu míst, kam jsem se chtěla podívat, toho bylo pořád dost, čekal nás pěkný pochoďák. A stálo to za to...
Central Park jsme zatím také moc neprošly, vlastně jen dolní část při filmové tour, ovšem to nejlákavější, rezervoár Jacqueline Kennedy jsme ještě neviděly, takže jsme dnešní procházku plánovaly právě podle toho. Metrem jsme dojely na 96th St a šly rovnou za nosem nejbližším průchodem do parku. Prošly jsme kolem kurtů a už se vynořil plot, který stojí kolem celé nádrže. Pohled přes vodu na mrakodrapy byl jak z filmu (ehm, proč jak, však ono to v těch filmech je tak, jak je to tady dooopravdy). Narazily jsme na cestě na ceduli, která určuje směr běhu a chůze, proti směru hodinových ručiček. Proto nás docela překvapilo, že někteří běhají v protisměru, což na úzké cestičce občas komplikovalo provoz, ale všudypřítomné "excuse me" to vyřešilo. Měly jsme hned cukání v nohách se rozběhnout, ale dnes to prostě nešlo. Je tedy fakt, že jsem dneska chodila v pětiprstkách, takže jsem asi dvě stě metrů běžela, abych tu příležitost aspoň trochu využila. Pokud to vyjde, vyrazíme běhat v úterý.
Obešly jsme tedy procházkovým tempem skoro celou nádrž a pak jsme odbočily směrem východ. Procházely jsme po krásných pěšinkách, jen vedro bylo zas nemilosrdné, chyběl nám tu stín z mrakodrapů. Zastavily jsme se u Kleopatřiny jehly, jednoho z mnoha památníků v Central Parku a chvíli sledovaly veverky běhající pod stromy. Cesta nás dále dovedla k dětskému hřišti, chtěly jsme se sklouznout na klouzačce, ale byla rozpálená jako pánvička, tak jsme to radši neriskovaly. Hned kousek za hřištěm jsme potkaly stánek s dvojtou zmrzlinou. Vzpomněly jsme si na svůj druhý den ve městě, kdy jsme tuhle obří zmrzlinu viděly poprvé. Zazářila nám očka a už jsme utíkaly přes silnici. Šarmantní Ital nám bleskově naservíroval dvě "dvojocasaté" zmrzliny, J. to všechno natáčela, takže mám památku na věčné časy. Ve stínu jsme se pokoušely vyfotit "hlavy", ale řezaly jsme se tak, že fotky byly děsné. J. si zmrzku rozpatlala po obličeji a já jsem strašlivě ksichtila. Nakonec nás vyfotila nějaká kolemjdoucí, které se nás nejspíš zželelo. Zmrzka byla tak dobrá, že to ani nejde popsat... Bude se nám stýskat.
Dalším cílem byla adresa 200 East 78th Street. V tomhle domě se totiž natáčel film Manhattan Murder Mystery. Celá tahle čtvrť se nám moc líbila, staré pískovcové domy, krásně zdobené, s malými zahrádkami, plůtky a spousta stromů. A co hlavně, božský klid. Dům jsem si vyfotila ze všech stran, nakonec jsme se odvážily i dovnitř a recepčnímu jsem vysvětlila, že bych ráda udělala pár fotek vevnitř. Chvíli sice koukal a moc nechápal, ale nakonec jsme se domluvili a směly jsme až k výtahům. Ano, bylo to jak ve filmu :)
Metrem jsme sjely o kousek níž a vydaly se k poslednímu bydlišti Andyho Warhola, 57 East 66th Street. Cestou jsme ještě zapadly do krámku s barvami a tapetami. Výběr byl teda pěkný, ale táhnout ještě tapety... Warholův dům byl jen kousek, nejprve to vypadalo, že jediné jeho číslo domu v ulici chybí, ale ukázalo se, že je jen pěkně maskované. Velmi mě potěšila informační cedulka, která přes ulici úplně zářila, takže jsem se s radostným pokřikem vrhla mezi auta a přeběhla silnici. Chvilku jsem si sedla na schodech, abych si vychutnala ten pocit... Všechno, co šlo, jsme vyfotily a vydaly jsme se zpátky k metru.
Zmrzlina mezitím slehla, takže jsme měly v plánu uplatnit jeden z Groupnů, které nám ještě zbyly. Kvůli nějaké výluce v metru nás odklonili na jinou trať, tak jsme se ještě pěkně prošly. Díky tomu jsme proběhly naskrz Chinatown, což byl docela zajímavý zážitek, ale kromě fotek jsme tam nic nepořídily. Přeci jen to na nás bylo příliš exotické, od kosmetiky potištěné "rozsypaným čajem", přes úchvatně vypadající dorty až po ryby zasypané ledem, který se v horku pomalu rozpouštěl a tvořil na chodníku loužičky. Čtvrť se postupně měnila na Little Italy, která pro mě ovšem bylo docela zklamání (i přes varování v průvodci). Itálii vzdáleně připomínaly jen kavárny s italskou kávou a sem tam nějaká pizzerie, občas se vynořil luxusní krámek s oblečením, ale v ušmudlaných uličkách to vypadalo divně.
Když jsme konečně celé upachtěné došly na správnou adresu v Mott St., zjistily jsme, že indické občerstvení Liebe zřejmě o víkendu nepremává. Vytasila jsem mapu a zavelala do kavárny Teany, která byla celkem kousek (podle amerického pojetí vzdálenosti). Teany je veganská kavárna, kterou vlastní Moby, takže bylo jasné, že flákotu si dneska nedáme. Zeleninový salát nám ale taky neuškodil, porce to byla pořádná, J. to skoro nemohla dojíst. Ještě jsem si brousila zuba na nějaký dortík, ale to už by opravdu bylo strašné obžerství. Pozoruhodné bylo, že tam neběžela klimatizace. Ještě pozoruhodnější ovšem bylo, že nám to vadilo... Představa neklimatizovaného prostoru začíná být nepříjemná. Co budeme dělat zpátky v Evropě? Na památku jsme si aspoň koupily lahev čaje s miniaturní Mobyho kresbičkou a šly jsem na další Grouponovu adresu.
Po cestě jsme se ještě zasekly v trafice, protože jsme vybíraly časopis. Když jsem položila časopis na pult, podíval se prodavač na mě a úplně vážně se zeptal: "Jste si jistá, že si chcete vzít tenhle? Rozmyslela jste si to dobře?" Přistoupila jsem na jeho hru a stejně vážně mu odpověděla. Za chvíli už jsme se ale smáli a nakonec jsme si docela mile popovídali o tom, jak je v New Yorku krásně, ale draho, jak je v Londýně krásně, ale taky draho a tak vůbec :)
Akorát před sedmou jsme doběhly do MyWayCup Coffee (až tady mi došla slovní hříčka v názvu) a vykoupily jsme na další Groupon všechno pečivo, které měli. Daly jsme si taky ledový kafe a pak jsme ještě koupily balík zrnkovýho kafe, aby nám v Evropě aspoň chvíli připomínal božské okamžiky s newyorským kafem. Pán byl velice hovorný (Ital) a naučily jsme ho i české slovo (You're so krrrrasný.)
S kafem jsme si sedly vedle Flatiron Building a odpočívaly. Večer jsme zakončily v KGB baru, kde mají jako hlavní sortiment vodku a pivo jen lahvové, ale atmosféra byla parádní. Dala jsem si jamajské Red Stripes, J. zůstala u vyzkoušeného cideru Original Sin. Večerní procházka čtvrtí byla skvělá, vyfotily jsme spoustu zajímavých míst, jen pak cesta z 2 Avenue Station byla dlouhatánská. Metro k nám už občas jede jako zastávkové, takže se cesta ještě prodloužila. K večeři dorážíme zbytky stejku a padáme kolem půlnoci do postele, protože ráno je budíček proklatě brzo!
2025 ©