Také si myslíte, že New York City je strašně rušné město, kde vás budou válcovat davy lidí kamkoli se hnete, kde se budete dusit mezi auty a žhavé slunce vás sežehne na uhlík, jen co vylezete z metra (kde tedy vedro na padnutí skutečně je)? Přátelé, není tomu tak...
Newyorský dopravní systém jsme už celkem zvládly. Sice jsme na naší první cestě do Downtown nejdřív vlezly na špatnou stranu, načež nás Metrocard při druhém pokusu u správného nástupiště nechtěla přes turniket pustit, ale nakonec jsme se protáhly skrz emergency exit. Z naší 116th trvá cesta do centra zhruba půlhodiny, takže přechod z překlimatizovaného vagonu na nástupiště je hrozný teplotní šok. Ten naštěstí dneska vystřídal příjemný vánek na ulici a milosrdný stín mezi mrakodrapy.
Naší cílovou stanicí byla Fulton St., odkud jsme zamířily rovnou na pořádnou shopping spree do Century 21. Poněkud rozpačitě jsme zalezly do snad nejprofláknutějšího obchoďáku s neuvěřitelnými slevami a myslely jsme si, že za hodinu jsme venku. Jak jsme ale procházely jednotlivá patra, došlo nám, že se odtamtud jen tak nepohneme. Když jsem v ruce držela troje sluneční brýle, dvoje šaty a čtvery trika (vše v černém, samozřejmě), vzaly jsme s J. nákupní košík na kolečkách a vyrazily dál. Zrada nastala, když jsme chtěly věci zkoušet. Na celý obchoďák mají jen jedny kabinky ve třetím patře, což je velice nedostačující. I přes několik poznámek prodavaček, že máme jít do kabinek, jsme nakonec věci zkoušely mezi stojany (ostatně dělalo to tak hodně lidí). Nákupní maraton pro mě skončil u nádherných kraťásků na běhání, J. završila šílené pobíhání černou sukní. Po zaplacení kartou (bez zadání PIN) mě pokladní odeslala do přízemí, kde mi měli dát něco jako "kýs". Jaké bylo moje překvapení, když jsem dostala pouzdro na brýle :)
Po třech hodinách jsme zase vylezly do ulic, úplně ztahané, hladové a vyprahlé. Po pár metrech nás do očí praštil BurgerKing a tak jsme před dalším objevováním města zapadly na sváču-oběd-večeři. Daly jsme si menu, malé kafe a malou kolu (což se absolutně vymykalo mému chápání pojmu "malý".) Ještě než jsme se pustily do jídla, vytáhly jsme svůj plyšový zvěřinec a pořídily pár foteček. Nutno podotknout, že lidé u vedlejšího stolu na nás koukali trochu překvapně. Jídlo bylo skvělé, a bylo ho tolik, že jsme ho ani nemohli dojíst.
Další cíl byl jasný. Riverhouse. Prošly jsme kolem Ground Zero, kde se už tyčí k nebi nové mrakodrapy, přešly West St. a šly rovnou za nosem k řece. U vody byl úžasný vzduch, tak jsme si sedly na lavičku a koukaly na panorama New Jersey. Když jsme se vynadívaly, pokračovaly jsme dál, trochu s nervózním pocitem, že Mr. G bydlí od nás asi půlkilometru. Po cestě bylo pořád bylo na co koukat, lodě, domy, míhající se běžci, rozvlněná řeka Hudson... Po malé odbočce do World Financial Center, kde jsme vyzkoušely rest room, bylo k 2 River Terrace už jen pár kroků.
Tady si dovolím malou poznámku. Nefanoušek Depeche Mode nejspíš nebude následující řádky příliš chápat, proto buďte prosím, moji milí čtenáři, shovívaví. Fascinovaně jsme zastavily před domem a přemýšlely, ve kterém patře asi Mr. G bydlí. Zvěčnily jsme dům na paměťové karty a obešly jsme ho. Dřeply jsme si na dřevěné schody a vychutnávaly si úžasné ticho, které za domem rozprostíralo. (A které jsme záhy přerušily smíchem, když J. prohlásila, Dejváku, vylez, my víme, že tam seš!) Další půlhodinu jsme strávily focením plyšáků na skále a číháním u výtahu, co kdyby... Vzaly jsme si nakonec kamínek na památku, omrkly pekárnu, kam určitě Mr. G chodí a šly prozkoumat památník irského hladomoru, který je hned vedle domu. Zas jsme odtamtu cvakly pár fotek Riverhousu, západ slunce nad New Jersey a dost neochotně jsme zamířily na metro. Stejně jsme se ale po cestě ještě zastavily a sedly si na vyhřáté kamenné schody na nábřžeží. Když jsme se zvedly, byla už tma a tak jsme si poprvé vychutnaly noční New York.
Z Fulton St. jsme jely na Times Square vyzvednout New York pasy. Bylo jasné, že tam zažijeme skutečně živelný ruch velkoměsta. Prvních policajtů jsem se zeptala na adresu Planet Hollywood, abychom po náměstí zbytečně nepobíhali. Odmávli nás přes křižovatku, kterou jsme přešly v ohromném davu. Bylo už před desátou, tak jsme ještě skočily koupit lahev vody. Bylo nám skoro jasné, že domů se dostaneme až za dlouho. Pořád jsme zastavovaly a fotily, a díky milém policajtovi, který se hned ptal, odkud jsme, máme s J. i úžasnou společnou fotku s pořádnými americkými úsměvy. New York pasy jsme měly vyzvednuté během chvilky, o dost déle jsme se pak zdržely v obchodě s nejrůznějšími pohádkovými postavičkami. Dostat tam odsud děti bylo pro některé rodiče nadlidský úkon. Vcucnul nás ještě krám se suvenýry, odkud nás nakonec ve 23.15 vyhnali.
Cesta domů by metrem trvala patnáct minut, ale kvůli výluce se nám cestování docela protáhlo. Potřebovaly jsme chytit lokální linku C, což znamenalo přejet na 125th a pak se jednu stanici vracet na naši 116th. Když pak hlásili, že jako lokální jede A, skočili jsme do vagónu a modlily se, aby nám zastavili. U východu jsem si pak vyfotila tabuli s výlukami, abychom měli trochu přehled. Domů jsme se dostaly po jedné ranní, uťapané, ale spokojené. Červená taška z Century 21 letěla do kouta, mrkly jsme na pár fotek a upadly do postele.
2024 ©