Ujet 1 200 kilometrů za jeden den, vidět Bílý dům, indiánské muzeum a projít se kolem Pentagonu. To vše a ještě něco navíc se nám povedlo v sobotu 2. července.
Autobus do DC odjížděl z 9th Ave v 1:15, ale kvůli delším intervalům metra jsme vyrazily radši už kolem 22:30, abychom měly trochu rezervu. Cestou na zastávku jsme si ještě daly horký preclík (z kterého mi pak za jízdy bylo trochu špatně). Na místo odjezdu jsme dorazily kolem půlnoci, ale pár nedočkavců už tam sedělo, což nám přišlo trochu přehnané. Chvíli před 1:15 jsme konečně nastoupily do busu, ale nakonec jsme odjížděly s třičtvrtěhodinovým zpožděním. Zpoždění ale nebylo to nejhorší, co nás při cestě mohlo potkat. Kromě hlasitého hlášení, že jsme v Philadelfii a pak v Baltimoru, které nás zaručeně probralo, byla otřesná zima. Klimatizace jela na plný obrátky, takže by člověk musel mít spacák, aby mu bylo opravdu teplo.
Když jsme kolem 6:30 vystoupily, měla jsem úplně zmrzlé nohy, J. hlásila studený nos. Zamířily jsme rovnou ke Kapitolu a doufaly jsme, že po cestě bude nějaká kavárna nebo aspoň veřejný záchod, kde se trochu zkulturníme. Nakonec nás zachránili Indiáni. Tak dlouho jsme mačkaly obličeje na skleněné dveře do indiánského muzea, až se nás paní na vrátnici šla zeptat, jestli nám může pomoct. Jaká byla na naše úleva, když nás pustila dovnitř.
Druhým problémem bylo, kde si dáme kafe, abychom se trochu rozpohybovaly. J. zmerčila paní s kelímkem Starbucks, tak jsme zabočily do ulice, odkud paní šla a za chvíli už na nás mrkal zelený nápis... Opět nastal problém při objednávce dvou kelímků kafe, naštěstí jsme to nakonec dohodly podle našich představ. K obřímu karamelovému macchiatu jsme si dali čokoládové cookies, což nás náležitě vzpružilo.
K Bílému domu to bylo trochu dál, než jsme myslely, takže jsme musely trochu přidat do kroku a v 9 jsme vešly do návštěvnického centra Bílého domu. Trochu jsem se vyděsila, když nám tam řekli, že nemají úschovnu na tašky a že musíme mít vstupenku na prohlídku... U vstupu do areálu už po nás sice vstupenku nechtěli, ale problém s taškama zůstal. Pán nám prostě řekl, že to je naše věc a že se můžeme rozdělit, jedna bude hlídat tašky, druhá půjde dovnitř a pak se vystřídáme. To jsme zamítly a šly se zeptat do protějšího hotelu, jestli u nich můžeme věci nechat. Z bezpečnostních důvodů to ale nebylo možné, stejně jako v restauraci o kus dál.
Nakonec nás zachránila Vietnamka s pouličním stánkem. Nejdřív se tvářila, jako bychom u ní chtěly skladovat mrtvolu, ale když jsem řekla, že do hodiny jsme zpět a že jí dáme nějaké peníze, se stále vyděšeným výrazem tašky nacpala do krabice a schovala. Bezpečnostní kontrola před Bílým domem už pak byla samý úsměv a přání, ať si prohlídku užijeme. A dojmy v Obamova sídla? Prohlídka trvá kolem půl hodiny, všude samý porcelán, obrazy, starý nábytek a nádherné kytice... Před budovou jsme se "tajně" vyfotily a šly jsme si vyzvednout tašky. Když jsme si pak koupily magnetky a nechaly paní celkem 10 dolarů, poprvé se na nás usmála. Měla jsem chuť ji obejmout, nebýt jí, tak jsme se do Bílého domu nejspíš nedostaly.
Dalším cílem byl Pentagon. Metro jsme zvládly levou zadní a za deset minut už jsme vystupovaly ve státě Virginia. Bylo příšerné vedro, nikde žádný stín, tak jsme byly rády za klimatizované záchody, které byly přímo u památníku. Ten jsme proběhly za pár minut, na tom ostrém slunci se ani nedalo déle vydržet. Hupsly jsme zpět do metra a jely na oběd. Skončily jsme zas ve Starbucksu, tentokrát s kuřecím sendvičem a ledovou kávou.
Na závěr dne jsme si nechaly indiánské muzeum, které jsme nečekaně navštívily už ráno. Byl tam krásný chládek a hlavně takové exponáty, které by člověk asi jinde neviděl. Koupila jsem si na památku podtácky, J. triko se žábou a pak už jsme mířily zpět ke Kapitolu a na autobus. Před Kapitolem se chystal festival, tak nás trochu mrzelo, že už musíme jít pryč. Nakonec jsme odcházely zbytečně brzo a před odjezdem jsme hodinu čekaly na schodech u parkoviště.
Autobus byl poloprázdný, zas jel se zpožděním, ale nejdůležitější bylo, nebyla puštěná klimatizace na mód mražení. Měli jsme konečně příležitost si prohlédnout krajinu, je hrozně podobná té naší, akorát dost placatá. Do NYC jsme dojely skoro na čas v 11 pm a domů jsme se dostaly do půlnoci, s čímž jsme skoro nepočítaly.
Za čtrnáct dní nás tohle cestování čeká zas. Tentokrát bude v plánu Kapitol, Arlington a Newseum, a kdo ví, jaké překvapení nám město zase připraví.
2024 ©