Nejsem nakupovací typ. Supermarkety probíhám s daným jízdním řádem (rozuměj s nákupním seznamem), obchody s oblečením snesu jednou za čas, drogerií sprintuju se zavřenýma očima. Ale jak říkal Laco Deczi, v New Yorku je všechno jinak.
Včerejší washingtonský maraton nás docela zmohl, takže jsme se do víru města vrhly až odpoledne. Stihly jsme aspoň zařídit pár rezervací, takže už se můžeme oficiálně těšit na plavbu na plachetnici a na dvě filmové tour, jednu pěšky, druhou autobusem. Od rána pršelo, tak jsme doufaly, že se počasí v průběhu dne umoudří. V Harlemu už přestalo, tak jsme bez deštníku vyrazily do Downtown, což je o pěkných pár kilometrů níže, a tudíž tam mohlo být jiné počasí než u nás. A taky že jo. Z metra jsme prokličkovaly pod střechami do malé pizzérie, kde jsme si daly dohromady tři obří plátky pizzy a výtečnou třešňovou limču.
V Century 21 jsem si koupila mrňavý deštník, omrkly jsme boty a pak jsme se zanořily do oddělení se sportovními věcmi a s prádlem. Při přehrabování a bloudění mezi regály jsem si všimla nápisu na taškách C21: Ten boj za to stojí. Je pravda, že podprsenka Wonderbra za sedm dolarů nebo sportovní podprsenka Adidas za deset dolarů je u nás věc nemožná. Když nás ale v osm večer vyháněli k pokladnám, že zavírají, měla jsem na sebe trochu vztek, že jsem odpoledne strávila mezi stojany a regály (když jsem zatím mohla sedět před Riverhouse, že).
Na Riverhouse ale samozřejmě také došlo. Když se v tělocvičně domu mihla hubená postavička s tmavými vlasy, lehce jsme vyjekly. Že by Mr. G? Nemožné to není, ale věřit se nám tomu nechce. Okolí domu už známe nazpaměť a trochu se obáváme, že ochranka si nás už taky bude pamatovat. Příště máme v plánu si v pekárně v domě aspoň koupit nějaké pečivo, mají tam samé dobroty.
Když jsme se dost vynadívaly, vyrazily jsme na noční procházku po Wall Street. Cvakly jsme pár obrázků a šly na metro. Začínáme být k těm obřím domům lehce lhostejné, fascinují nás už jen přízemní chajdy. Do postele jsme pak zapadly v náš obvyklý čas kolem jedné...
2024 ©