26. července, úterý
Od rána svítí sluníčko, je teplo, noc jsem přečkala v pohodě. V plánu je něco přes dvacet kilometrů, ale máme na to celý den, takže celkem pohoda. Hned kousek za kempem čeká jez Kaceřovský mlýn, ten si Míra zas sjel s volnou přídí, já ho raději sledovala ze břehu. Další dva jezy, Čivice a Libštejnský mlýn nejsou sjízdné. Zatím to nevypadá, že by řeka chtěla zrychlit. Sluníčko se do nás pěkně opírá, tak aspoň přiživím opálení z NYC.
Jídlo jsme si dali zhruba na stém kilometru v Country stodole. Bylo to spíš občerstvení než restaurace, na výběr byla jen polévka, guláš a smažák. Guláš byl nakonec dobrá volba, ikdyž byl dost slaný. Část naší výpravy se pak vydala na nákup do Kozojed, protože nám docházely zásoby jídla. S Pavlem jsme zůstali v hospodě a hlídali prcky. Mě to všechno tak zmohlo, až jsem usnula na stole a probrala se, když se ostatní vrátili z nákupu. Něco jsme snědli, zbytek jsme dali do sudů a pluli jsme dál.
Jez Liblínský mlýn si Míra dal zas dvakrát, jednou blízko pravého břehu, takže trochu nabral vodu, s Pavlovou lodí pak sjel po skluzavce, což prý byla nuda. Na závěr dne jsme překonali jez Podkrašovský mlýn. Chvíli to vypadalo, že ho sjedeme rovnou, tak jsem začala hysterčit, ale pak mě nakonec Míra vyklopil na břeh a jel si to užít sám. Vašek s Honzíkem jez také sjeli, ale ze břehu to chvíli vypadlo hrozně, protože se sklouzli po boku.
Jízdu jsme zakončili zhruba na 90. kilometru u Bobíka. Nakonec jsme byli jediní, kdo tam tábořil, i když jsme moc nechápali proč. Hned vedle byl narvaný kemp, hlava na hlavě, zatímco my jsme pro sebe měli ohniště i s posezením, prostě paráda. Jídlo jsme měli z vlastních zásob, dojídali jsme také ještě buřty. Dana s Pavlem ale zkusili místní kuchyni a docela si prý pochutnali. Večer byl o dost teplejší než včera, takže jdu spát jen v jedné mikině.
2024 ©