27. července, středa
Na dnešek nemáme úplně jasný plán, buď dojedeme do tábořiště Skryje, nebo až do Bránova. Počasí opět přeje. Kousek za kempem zdoláváme první jez. Tím byl Lejskův Mlýn, zas sjízdný po skluzavce, čehož sem se opět nezúčastnila, háček by schytal pořádný šplouchanec. Řeka je konečně trochu rychlejší, občas jsou malé peřeje, tak je trochu vzrůšo. Míra už taky nekřičí, že je to línej volej. Jez Zvíkovec se přenáší, a protože je u něj docela příjemná hospůdka, lodě jsme zaparkovali, a šli na celkem brzký oběd. Plastové příbory sice nebyly vrcholem stravovací kultury, ale kuřecí špíz měli dobrý. Po obědě se opět jako včera část výpravy vydala na nákup. S Pavlem jsme zůstali pod slunečníkem a hlídali mrňata.
Už se dostavuje celková únava, ale naštěstí mě nic vyloženě nebolí. Další jez, Kočkův mlýn sjíždíme všichni, protože loď se nedá pořádně přenést a nalodění do Tydry by pod jezem bylo dost obtížné. Následuje pak klidná, možná až zas moc klidná pasáž až před jez Čilá. Ten se opět jezdí po skluzavce, ale teď je pod ní pořádný vracák. Navíc paní na břehu, která krmila kachny, nám sdělila, že minulý týden se tam jedna loď převrhla a nemohlo ji tam odtud dostat ani šest chlapů. Pod jezem si aspoň užíváme trochu rychlejší proud, než to zase „zvolejovatí“. Tábořiště Ahoj ve Skryjích je tak narvané, že nemá cenu hledat volný plácek, stany jdou dokonce postavené na prudkém svahu (!), takže po krátké poradě míříme do Bránova. Tím pádem stihneme odpolední pivko u Rozvědčíka, z čehož máme s Mírou docela radost. Ještě před touhle zastávkou potkáváme Abstíka, podivné plavidlo sestávající z korby traktoru, který je nesen obrovskými dušemi. Posádka seděla u stolu, popíjela pivo z ledničky a měla dobrou náladu. Až takovou, že Vaškovi podali dvě plechovky piva.
U Rozvědčíka bylo spoustu lidí, což se dalo čekat. Chtěli jsme si dát ovar, ale už neměli, tak jsme zůstali jen u piva a u zmrzliny. Honzík s Denisem byli fascinováni stolním fotbálkem, pak se rozutekli do lesa a o rozruch bylo postaráno. Od Rozvědčíka už bylo do kempu jen kousek, přetáhli jsme lodě přes jez v Bránově, pod ním jsme pořádně dřeli o dno a tak jsme se pádlem dostrkali až do kempu. Bylo to tam sice samý drn, hospůdka se konala jen ve formě pojízdného občerstvení, ale jinak se nám kemp zamlouval. Chvíli jsem se brouzdala ve vodě, které bylo pod kolena, pozorovala malinkatý rybičky a už jsem se těšila na večeři. Po jídle jsme šli k místnímu občerstvení, já už si dala jen kolu a byla jsem KO. Večer byl zas celkem teplý, navíc se mi nechtělo hledat některé oblečení, tak jsem zaplula celkem na lehko oblečená. A zítra už zas ve své posteli :)
2024 ©