28. července, čtvrtek
Třetí probuzení v kempu nezklamalo. Když jsem chvíli po sedmé vylezla ze stanu, válela se v údolí mlha, bylo celkem chladno a sluníčko se schovávalo kousek nad kopcem. Dnes nás čekalo asi dvanáct kilometrů, protože jsme protáhli původní trasu, a lodě vrátíme až ve Zbečně. Máme před sebou jen jeden nesjízdný jez v Roztokách, občas nějakou peřejku, ale jinak je to zase pádlovací trénink. Kousek před Zbečnem se rozpršelo a začalo hřmít, tak jsme se chvíli schovávali pod stromem, všichni až na nás dva si natáhli pláštěnky a pak jsme statečně vyrazili do deště. Pršet nakonec přestalo celkem brzy, ani nebyla moc zima. Kemp, kde jsme měli odevzdat lodě nebyl nijak označený, tak jsem se šla zeptat jednoho ubytovaného pána. Nejdřív mi řekl, že kemp Riviéra je ten dál po řece, ale pak se opravil, že to je tenhle. Po bahně jsem se sklouzla do lodi a popojeli jsme dalších pár metrů, kde byl také další výlez z vody. To už zase pršelo, tak jsme kmitali, abychom dostali věci co nejdřív pod střechu. V hospodě vypadla elektrika, tak jsme stihli poslední pivo a pak jsme byli rádi, že jsme aspoň po střechou. Pro lodě si z Dronte měli přijet kolem druhé, takže jsme měli necelé dvě hodiny.
Pavel s Danou a Denisem šli napřed, my s Vaškem a Honzíkem jsme zůstali. Nakonec se podařilo nahodit proud, a tak jsme měli i oběd. Zachráněná Vaškova hořčice, která málem letěla do koše, byla teď k masu dobrá. Míra si jídlo nedal, protože doufal, že hostinec U Mostu bude lepší. Když jsme předali lodě, vyrazili jsme do městečka. Zastavili jsme se u Hamousova statku, omrkli vnitřek a uháněli jsme do zmiňované hospůdky. Bylo to dost zklamání, sice jsme na Pas vodáka dostali čtvrté pivo zadarmo, ale prostředí nebylo úplně příjemné. Míra si dal jen polívku a šli jsme zas na čerstvý vzduch. S Pavlem a zbytkem rodinky jsme se potkali na nádraží a mohla začít tříhodinová cesta domů...
2024 ©