Štítek: ""

Ujet 1 200 kilometrů za jeden den, vidět Bílý dům, indiánské muzeum a projít se kolem Pentagonu. To vše a ještě něco navíc se nám povedlo v sobotu 2. července. číst dál

Třetí den bývá odpočinkový. A kde jinde v New York City odpočívat než v parku u vody? číst dál

Také si myslíte, že New York City je strašně rušné město, kde vás budou válcovat davy lidí kamkoli se hnete, kde se budete dusit mezi auty a žhavé slunce vás sežehne na uhlík, jen co vylezete z metra (kde tedy vedro na padnutí skutečně je)? Přátelé, není tomu tak... číst dál

Když se zhruba dvě hodiny před přistáním vybila baterie notebooku, ještě jsme ani zdaleka netušily, že taková banalita, jako nákup Metrocard a zavolání do hotelu může být tak složitou operací. No, aspoň bude na co vzpomínat. číst dál

V době, kdy píšeme tyto řádky, letíme kdesi nad Atlantikem a máme před sebou ještě zhruba čtyři hodiny letu. Ale začneme pěkně popořádku... číst dál

... a ranní kávu si dávám nezvykle brzy... Ne že bych nemohla spát, ale přeci jem chci ještě za denního světla omrknout obsah kufru a podívat se po bytě, co jsem opomněla přibalit. To vše za tónů DM, od včerejška mi v hlavě zní neuvěřitelně optimistická Nothing To Fear (díky, J. :)). číst dál

Trocha klišé na začátek... Když se teď ale po týdnu od startu Salomon Trail Running Cup v Karlových Varech svíjím doma s bolavou čelistí, uznávám, že na tom klišé něco je. Ne že by ten běh dopadl dobře, ale ten pocit bezstarostnosti a svobody byl skvělý. Třetí den ťapání po dráze postel - mrazák se zastávkou na zapití bůhvíkolikátého paralenu člověku moc nepřidá. číst dál

Prohrábla jsem jeden ze šuplíků nočního stolku a mezi změtí vstupenek, map a deníků z cest se vynořil sešítek nazvaný Kdo s koho? Moje potřeba vypsat se z houpaček depresí a euforií byla před několika lety tak mocná, že jsem vytvořila i pár veršovaných textů, které jsem nakonec sepsala do této miniaturní sbírky. číst dál

Skoro jsem čekala, že se mi už konečně přestanou klepat ruce, když vezmu do ruky kartu, abych zaplatila nějakou z "must buy" položek. Klepat se ale asi budou i za velkou louží, snad ale jen radostí... Zatím poslední platbou ještě na starém kontinentu byla zpáteční jízdenka New York City - Washington DC. číst dál

Tak, a je to za námi. Půl roku těšení, trénování, příprava oblečení, jídla a pití, chvíle stresu i radosti. Včera jsme se s J. postavily na start Hervis 1/2 maratonu v Praze a už teď plánujeme, že v září pokoříme ten ústecký. A jak se nám tedy včera, 2. dubna, běželo po pražské dlažbě? číst dál

Čas se nachyluje a já mám pocit, že nic nestíhám, nic nevím a hlavně, že to už nemůžu dohnat. Snad se hlava zase uklidní, jinak se mnou ty tři měsíce bude k nevydržení. Minimálně je čas si zrekapitulovat, kam jsme se v plánech za poslední dobu posunuly. číst dál

Ve shonu uplynulých dní či spíše týdnů, někde mezi pletením čepic, maturitním školením v Praze, nekončícími přípravami, aespoň občasným úklidem a nějakým tím vařením a pečením, aby rodina neumřela hlady, se konečně našla chvíle si sednout a zařídit několik dalších věcí na naši velkou zaoceánskou misi. číst dál

...mluví anglicky (možná, nebo taky španělsky), stravuje se ve fast foodu, věčně někam pospíchá... a tady asi se svou představou o typickém Newyorčanovi končím... Urban Dictionary ale opět nezklamal a nabízí pěkně vypečené definice :) Přejí příjemné počtení, dnes část první... číst dál

...prý jestli nechce někde běžet půlmaraton, nadhodila jednoho podzimního večera J. Nerozmýšlela jsem ani pár vteřin... Když ne teď, kdy jindy? číst dál

Že najít ubytování nebude snadné, bylo jasné hned od začátku. Pod dojmem rychle objeveného levného bydlení v Londýně jsem ovšem měla trochu zkreslené představy o ceně. Až po mnoha už téměř zoufalých hodinách strávených u monitoru jsem pochopila, že tohle je prostě New York City. Město oplývající superlativy a já malý Evropan z pod Krušných hor to musím přijmout. číst dál